Básník, prozaik, překladatel, matematický logik, publicista, ilustrátor a hudební skladatel Jan Křesadlo byl coby občan PhDr. Václav Pinkava, CSc. (1926-1995). V přítomné knize, která popularizujícím způsobem pojednává o základech psychologie, propojil svou profesní erudici se stylistickou obratností. Obě stránky kritika oceňovala již v r. 1969 při vydání odborné publikace Organismy jako automaty.V souvislosti s autorovou beletristickou tvorbou (Mrchopěvci, Fuga trium, Girgal, Zámecký pán aneb Antikuro, Obětina, Slepá bohyně, Hvězdoplavba, Dům ad.) podtrhávala jeho námětovou originalitu, nespoutanost bohaté fantazie, spontánní vypravěčství střídající komickou, často mystifikační polohu s ironií přecházející do sžíravé satiry, a především všudypřítomný břitký intelekt. V Průvodci, kterého Křesadlo psal a nedopsal v posledních měsících před smrtí, chtěl svému čtenáři pomoci přístupnou formou utřídit poznatky spojené s vědou o „duši“, v níž se dnes navzájem střetávají „zcela odporující si názory“ a vládne „výkladová libovůle“. Křesadlo přitom zastával názor, že i když psychologie není vědou jako „fyzika nebo chemie“, „existuje v ní již dlouho jakési nesporné racionální jádro či soubor solidních poznatků — třeba fakta z psychologie vnímání, v psychiatrii pak tradiční diagnostické kategorie kraepelinovské školy“, které však potřebují fundovaného vykladače a jeho ochranu před zjednodušováním a zkreslováním. A tím on bezesporu byl.